Reklama
 
Blog | Soňa Nováčková

Volit či nevolit?

Ještě zpět k volbám, troška komentáře k voličům v naší krásné zlaté zemi. Kdo moc mluví a nic nečiní? Necelých 40% procent občanů našeho státu. Každý je nejchytřejší, ale co ve skutečnosti pro své ideály dělají??

Kudy chodíme, tudy nás provázejí reklamy na aviváž, nové boty, časopis, leasing a taky politické strany. Na každém rohu visí propagace té či oné politické strany a volební kampaně každé z nich se v zásadě moc neliší. Každé ráno po cestě do školy čtu na každém billboardu jen špínu od jedné strany na druhou. Netuším proč chtějí patřit do vlády a rozhodovat o osudech nás všech. Vím jen, že jim jde o vítězství i za cenu vlastního ponížení. Proč? To je mi každé ráno opravdu záhadou. Často je mi kladena otázka, koho bych volila ve volbách a já jen musím zamyšleně krčit rameny. Doma si dlouze pročítám seznam stran a marně se snažím najít si tu svou vyvolenou. Po dlouhém uvažování přeci jen ustoupím od svých nároků a nakonec si přeci jen vybírám.

Nakonec jsem ráda, že je mi upřeno právo volit. Systém dnešní vlády zdá se mi dosti komický a to sleduji politiku jen v televizních relacích, nebo při diskusi s profesory ve výuce. Lidé, kteří politice rozumí, nebo to aspoň o sobě tvrdí, se příliš vyčerpávají otázkami, které naše vláda stejně nejspíš nevyřeší a nebo u kterých se i ona jen pohádá. Nakonec to při různých zasedání dopadá jako za pradávných časů, kdy platil pouze řád přírody a heslo: „silnější vítězí“ nebo spíš v našem případě bych doplnila „zámožnější“. Už bych to neměla nazývat politika, ale sportovní klání v disciplíně běh na dlouhou trať, a to bez pravidel slušného chování.

Ani příchodem do zatuchlé hospody se v pátek večer politice nevyhnu. Od vedlejšího stolu se ozývají silná slova starých vousatých mužů nad pivem, kteří dělají návrhy „tupým hlavám“ ve zprávách, jak mají vládnout. Sami si nosí svůj pivní sval v dlaních a volit by je nikdo nedostal. Lidé, kteří si marně lámou hlavu, kde jsou ti voliči, asi moc těchto chytrých hlav neslyšeli ani za barem, ani doma na gauči. Pravdou bohužel zůstává fakt, že dokud je osudy politiků neohrozí, nebudou mít chuť vynakládat svoje úsilí za vedení tohoto státu. Myslím, že každý kdo má pocit, že s politiky nevaří, protože umí vařit lépe, by měl pro svůj vlastní klid v duší jít a jakkoli ovlivnit politiku naší země. I kdyby měl jen přidat svůj hlas do malé urny za plentou…

Reklama